Pábitel: Když tam, když tam, když tam, když tam padá hmyz, nebo tam padá peří, tak, brzo to padá, to vodejde, co se, nevodrodí, tak ten květ nevodroste do toho plodu. A kvůli tomu, že mně zlomili klíční kost, loket a malíček, tak brzo, brzo to padá a nedorůstá zcela ta páteř, do plnýho plodu.
Páč to je, to je z lýk meruněk, který jsou holt dolů, vod samců a z toho jsou teprve efedrinky, jak máte tady toho Alberta, to jsou efedriny stromy. A těch efedrinů stromů, když někdo zmrzačí, toho mužeš z kterejch hrušek to bylo, tak proto to všechno brzo padá a nedorůstaj do plnýho počtu ty plody. Nedorůstaj do stejný velikosti. A potom se může stát, že jsou jedna strana žeber slabší. A když není plněj počet, tak ty žebra nevyrostou.

Kameraman: Takže když zasadíme tady tu Vaši...co to máte za plod?
Pábitel: Dule.
Kameraman: Dule.

Pábitel: To je vod samců vod vopic. Zubů. A to je z těch efedrinek. Z těch efedrinů, co rostou...a teďka ty starý stromy vodcházejí a to se dělá přes palec, když má někdo ypsilon, protiatomovej znak palce, když se někdo sekne do prstu, já jsem měl čtyři hrušky a pláňky. Pět hrušek z pěti, ze šesti, ze čtyř zubů - šest stromů. A z toho rostou, z toho rostou kvůli tomu, že jsem se seknul do toho tvaru protiatomovýho znaku do nehtu, tak to se štěpí ty špendlíky, blumy a švestky se štěpěj na ty meruňky a na broskve.

To už ve švestkách, blumách a těch blumových švestkách...a z toho jsou ty odrůdy meruněk a broskví...a z toho jsou odrůdy těch efedrinek, to jsou ty opičí zuby, ty z jehličnanů...jinak ty hrušky jsou z jehličnanů, z jehličnanů, z jehličných, z jehličnatejch stromů... pak by nebylo jabloních.
A z toho jsou...ten kdo má olivy, to je zase koleno, když má někdo koleno, důlek na kolenu, z dětství, když jsem, když jsem hrával kopanou, tak jsem padal na kamínek, to může bejt vod hokejovýho kotouče nebo vod pádu z cyklistickýho kola u sportu, u dětí, to nesmí být meniskus, nesmí být prasklá kost. Já jsem měl takovej důlek. A z těch zubů, kdo má ty hrušky, tak z toho jsou veškerý ty odrůdy. A tím že mě zlomili loket a klíční kost a malíček tajdle, tak to brzy padá a nedorůsta to. Jsou poškozený všechny stromy, i vořechy. A z vořechů jsou zuby. A to je 900 tisíc dětí, kteří už jsou muži a ženy, já jsem svatej fotr. Jenomže oni mně to nechtěj přiznat, kvůli tomu, že nemám farářský školy.

Von na co nebyl ministrant vod dětství, u farářů, a voni mají děti, který jsou minstranti, prej tam nosej ty - praporky a voni říkaj, že to někdo zařídí, ale zapomněli na ten ypsilon, na ten důlek. A navíc jsem šlápl na, šlápl jsem nohou na hřebík, tam se mě udělala taková díra, na způsob Krista, a z toho jsou kolovrzníky, když jdete na Petřín, na to schodiště, na tu lanovku, po levý straně, tak tam roste kolovrzník. A z těch vořechů, co jsem se narodil, co jsem měl zuby, tak z těch vořechů vyrostly ty kolovrzníky. A jenom jeden jedinej strom na celým území Prahy. Z toho jsou fresky ryby. A z těch fresek ryby jsou čápy. A když ty čápy nebudou, tak nebude mít kdo vodrodit rosničky na kachny. Tím pádem budou chybět ramenný klouby. Kachní hlavy jsou ramenný klouby...u novorozeňat. Děti se neroděj sexem, děti se dělaj rukama. To musej mít plody. To je taková dýně fialová. Tajdle je meloun, koulovitej, a koleno je vejcovitej meloun. A co se dalo do husí kachen a labutí, ty klouby.

Vrchní: Zuzka neobtěžuj hosty!
Kameraman a kamarád [téměř zároveň]: My zaplatíme.
Vrchní: Dohromady?
Kameraman: Jo jo.
Vrchní: Osmdesát šest.

Pábitel: A lokty jsou lok, lok...

---